Charles Piesse, parfumář 19. století, o vůni řekl, že vzniká, jako když skladatel tvoří symfonii. Hudbu můžeme popsat základní linkou, která utváří rytmus, melodickými středními tóny a jiskřivými doteky trianglu nebo pikoly. Ty utváří třpytící se vrcholy skladby. Harmonii těchto elementů říkáme hudba.

Tvorba vůně je tedy rovněž popsána touto metaforou. Tóny tří úrovní se spojí, aby vytvořily harmonický chór, parfém.

Prchavost vůně pak určuje, jak silně je ta která složka vnímána a jak dlouho přetrvává. Vyšší tóny jsou ty prchavější, proto nejdéle z vůně zůstává její základ.

Vrcholové tóny, top, neboli hlava parfému jsou krátké a zářící. Díky své lehké konstrukci jsou vnímány okamžitě. Typicky to bývají tóny citrusové, květinové nebo ovocné.

Střední tóny jsou nazývány srdcem parfému. Jakmile uvadne hlava parfému, odhalí se hlubší tóny ovoce, koření a květin.

Základní tóny pak dávají parfému bohatost. Základ cítíme, ale dlouho si jej neuvědomujeme, doplňuje symfonii a přetrvává nejdéle. Často bývá kombinací vanilky, pižma, vonných dřev nebo těžkých koření.